Raddleův statek

20. července 2008 v 11:43 |  HP
Lidé z Malého Visánku tomuto stavení dosud říkali Raddleův statek, i když od časů, kdy tam Raddleovi opravdu žili, uplynula spousta let. Stál na kopci nad vesnicí a několik oken měl zabedněných, na střeše chyběly tašky a po průčelí se nezadržitelně rozrůstal břešťan.
Kdysi to býval krásný panský dům, nejspíš největší a nejhonosnější budova na míle daleko, ted však byl vlhký, zapustlý a neobydlený. Všichni z Malého Visánku svorně tvrdili, že starý dům jim nahání husí kůži. Před půl stoletím se tam stalo něco podivného a hrůzného a starší vesničané to pořád s oblibou přetřásali, když neměli o čem jiném tlachat. Probírali tu starou událost tolikrát a v tolika věcech ji vylepšili, že už nikdo s určitostí nevěděl, jak to vlastně bylo doopravdy. Všechny ty historky ovšem začínaly stejně: před padesáti lety, kdy byl Raddleův statek ještě udržovaný a vzhledný, vstoupila za úsvitu jednoho krásného letního dne do salonu služebná a našla všechny tři Raddleovi mrtvé. S vřískotem vyběhla ven a cestou dolů do vesnice zburcovala kdekoho.
,,Oni tam všichni tři leží s otevřenýma očima! Jsou studený jako led, tak jak se oblíkli k večeři!'' Zavolali policii a šokovaný Malý Visánek ovládla zvědavost a špatné skrývané vzrušení. Nikdo se nenamáhal předstírat, že by Raddleovy nějak zvlášť litoval, poněvadž byli víc než neoblíbeni. Staří manželé Raddleovi byli bohatí, povýšení a hrubí, a o Tomovi, jejich dospělém synovy, to platilo dvojnásob. Vesničany zajímalo jediné-kdo je zavraždil. Bylo jasné, že tři očividně zdraví lidé ten večer nezemřeli přirozenou smrtí.
V místním hostinci U Oběšence bylo ten večer nabito. Celá vesnice se sešla, aby ty mordy náležitě probrala, a nikdo nelitoval, že nezůstal sedět doma. Znenadání mezi ně přiběhla kuchařka od Raddleů, a když všichni ztichli, jako když utne, oznámila jim, že policie právě zatkla Franka Bryce.
,,Franka?!'' vykřiklo několik vesničanů. ,,To snad ne!''
Frank Bryce byl zahradník Raddleových. Bydlel sám ve zchátralé chalupě u Raddleova statku. Z války se vrátil s pochroumanou nohou a s hlubokým odporem ke každé větší sešlosti a hluku, a od té doby u Raddleových zahradničil. Všichni se div nepřetrhli, aby kuchařce zaplatili skleničku a mohli si vyslechnout podrobnosti.
,,Vždycky jsem říkala, že je divnej,'' vykládala dychtivým posluchačům po čtvrtém kalíšku sherry. ,,Byl takovej netýkavej. Vím dobře, kolikrát jsem mu nabídla šálek čaje, a on dělal, jako bych ho kdovíjak obtěžovala. Prostě o nás vůbec nestál.''
,,Ale jděte,''namítla nějaká žena u nálevního pultu. ,,Frank za války setsakra zkusil, takže si potrpí na klid. To přece ještě není důvod-''
,,A kdo jiný než on měl ještě klíč k zadním dvěřím?'' odsekla kuchařka. ,,Co já pamatuju, záložní klíč vždycky visel u něho v chalupě! Včera večer nikdo nevylomil dveře, ani žádný okno nerozbil! Frankovi úplné stačilo, aby se přikrad k panskýmu domu, když už jsme všichni spali....'' Vesničané si mezi sebou vyměnili ponuré pohledy.
,,Mně se ten člověk nikdy nezdál, to je pravda,'' zamručel jeden muž u nálevního pultu. ,,To sním udělala ta válka, řek bych,'' prohlásil hostinský.
,,Vidíš, Dot? Neříkala jsem ti, že bych si Franka rozhodně nechtěla znepřátelit??'' ozvala se rozrušená žena v koutě.
,,Vždycky byl hroznej prudina,'' přisvědčila Dot horlivě. ,,Pamatuju, že když byl ještě malej....
Druhý den ráno už v Malém Visánku málokdo pochyboval že Frank Bryce Raddleovy zabil. Zato v sousedním městě, ve Velkém Visánku, Frank v temné špinavé policejní stanici znovu a znovu tvrdošíjně opakoval, že je nevinný a že toho dne, kdy Raddleovi zahynuli, zahlédl v okolí domu akorát nějakého výrostká, černovlasého a bledého, který určitě nebyl zdejší. Nikdo s vesnice však žádného takového chlapce neviděl, takže policisté byl přesvědčeni, že si to Frank vmyslel. A potom, když už to s ním vypadalo hodně zle, přišla pitevní zpráva a všechno změnila.
Podivnější zprávu policisté nikdy v životě nečetli. Tým lékařů ohledal těla mrtvých a seznal, že nikdo z Raddleových nebyl otráven, proboden, zastřelen, uškrcen ani zardoušen a že (pokud to mohli posoudit) jim nikdo nezkřivil ani vlásek. Všichni tři-kosntatovala zpráva v neklamně zmateném tónu-vypadali naprosto zdravě, až na to, že byli po smrti. Lékaři samozřejmě postřehli (jako by na mrtvých chtěli ze každou cenu najít) , že měli ve tváři zděšení-ale jak řekli zklamaní policisté, kdo to kdy slyšel, aby tři lidi vyděsil někdo až k smrti?
Jelikož neexistoval žádný důkaz, že se jednalo o vraždu, museli policisté Franka propustit. Raddleovy pochovali na hřbitově v Malém Visánku, a zvědavci ještě nějaký čas vyhledávali jejich hroby. Frank Bryce se k všeobecnému překvapení vrátil do chalupy u Raddleova statku, podezření se ovšem nezbavil.
,,Podle mě je určitě zabil on, at´ si policie říká, co chce,'' prohlašovala Dot U Oběšence. ,, A kdyby v sobě měl špetku slušnosti, odstěhoval by se někam pryč. Musí přece vědět, že my víme, že to udělal.''
Jenže Frank se neodstěhoval. Zůstal ve Visánku a staral se o zahradu další rodině, která se usadila na Raddleově statku, a pak ještě další-nikdo tam totiž dlouho nevydržel. Možná za to z části mohl i Frank: každý nový majitel říkal, že na něj statek působí tísnivě, a tak panský dům, v kterém se přestalo bydlet, začal chátrat.....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama